markéta kinterová

Hydroprojekt /2011/
V Hydroprojektu Markéta Kinterová dokumentuje stereotyp odehrávající se denně na jednom a tomtéž místě fotografovaném z protějšího okna. Nesčetně opakovaná akce akcentuje především rutinu, s jakou je o pracovních pauzách v jednom projektovém ústavu provozována, a mluví tak neméně výmluvně o stereotypu kancelářského života za okny budovy. Markéta Kinterová nepředstavuje projekt založený na anonymitě veřejného prostoru poprvé, v minulosti to byla například diplomová práce Darkside nebo soubor fotografií z parku, kde nechala pozorovanou situaci k pointě dospět samovolně. U Hydroprojektu sice název ironicky odkazuje na konkrétní místo, ale posiluje tím především to, že obsah práce je soustředěný na behaviorální vzorce platné všude. Smogem očuzený balkónek, jakých je v našem hlavním městě nespočet, kam si dochází pracující jednoho pražského podniku odskočit, není jen o kouření, ale o diktátu stereotypu za ním, o nutnosti každodenní akce, která je znovu a znovu stejně automaticky prováděna. Cigareta je dokonalým emblematickým produktem moderní mechanizované doby, v první polovině 20. století kouření expanduje díky účinným marketingovým nástrojům tabákového průmyslu.Mašinérie trhu, vědy a techniky je neúprosná a alibistická současně, stejně jako podrobný popis současných neuróz a neduhů, který zajišťuje. Nejsou snad jejím samozřejmým vedlejším produktem? Mariana Serranová /Galerie Jelení, Praha, 4. 10–20. 10. 2011/